Přes 200 schodů. A člověk, který mi ukázal, co znamená odhodlání.
Vypráví Dani
Na tenhle výlet k vodopádu El Limón nikdy nezapomenu.
Ne kvůli vodopádu. I když je nádherný.
Ale kvůli jednomu člověku, který tam byl se mnou.
K El Limón se chodí pěšky nebo na koních. Ten den byl mezi mými klienty i muž, který neměl funkční nohy.
K vodopádu jsme se vydali na koních.
Jenže když dorazíš na místo, čeká tě ještě jedna část cesty.
Přes 200 schodů dolů k vodopádu.
A pak samozřejmě zase nahoru.
Místní Dominikánci mu chtěli pomoct.
On ale pomoc odmítl.
Rozhodl se, že to zvládne sám.
A tak začal sestupovat.
Po rukou.
Schod za schodem.
Až úplně dolů.
Došel k vodopádu, vykoupal se pod ním a potom se stejnou cestou vydal zpátky.
Zase po vlastních rukou.
Aniž by ho někdo musel nést.
Víš, co mi z toho zůstalo v paměti nejvíc?
Ne samotných 200 schodů.
Ale reakce místních Dominikánců.
Když viděli, co dokázal, smekali před ním kšiltovky.
Na znamení respektu.
Nebyla potřeba velká slova.
Stačilo to gesto.
A já si tehdy znovu uvědomil jednu věc.
Nikdy nesuď člověka podle toho, co vidíš na první pohled.
Protože často vůbec netušíš, co všechno v sobě má.
Na El Limón jezdím s lidmi kvůli nádherné přírodě.
Ale ten den jsem si odtamtud odnesl hlavně obrovský respekt k jednomu člověku.
